Lopatim

23. 6. 2016

Vím, že určitě někoho napadne, že k lopatě mám blízko. Ano, umím to, ale protože nejsem kokot.
IMG_9978

Pracovní nasazení.

Nikdy nepomůže to, že si ráno přivstanu, pokaždé nestíhám. Plastová polévka a randál vody, ani jsem si nemyslel, že to může chutnat hůř. Po těch měsících, kdy jsem to žral, z toho cítím chemku.
Plastová polévka a zpoždění do práce, ideální den začíná, nemyslím to ironicky. Kiwáci na všechno mají čas a nikam nespěchají a je jedno, jestli se opozdíš deset minut. Na druhou stranu jsem na objekt dojel zrovna v moment, kdy ho mí spolupracovníci opouštěli. Takže tady to máte… přesné načasování. Nový baráček… na plotu plakát nebuďte opice. Tady někdo četl můj blog, ne.
První věc bylo sesbírat bordel. Chodíš s kýblem a po jednom sbíráš útržky. To je jak sbírat drobky, když někdo žere. Další úkol, přeházet hromadu hlíny a sutin o dva metry dál. Zde se projevilo nasazení Amíka. Rejpal se v tom tou lopatou jak v hovně. Jak mě dokážou namíchnout lidi, co neumí s lopatou. Obzvlášť, když já hodím pět a on jednu. Takže jsem jich odházel deset a psal si na mobilu. Týpek si taky psal a takhle jsme strávili asi 2 hodiny. Já se ho potom ptal, co dál, a on nenápadně naznačil, že na to sere a byl oběd.
Poslední hodinu a půl jsem stál na dřevěných zdech ve dvou metrech a podával týpkům hotové krovy. To byla větší zábava, aspoň něco jsem se přiučil. Sranda byla, když jeden stavař zahlásil, že na Ukrajině jsou pěkné holky. To teda, kámo, a taky mi to tady dost chybí, víš jak… Zapršelo a my se rozutekli hned po práci.
Pekáč už čekal na moje penízky. Cestou z něj mě namíchl jeden řidič, co se nedokázal vysrat na silnici z parkoviště, i když ho jeden pruh pouští. Takovej ten řidič, co má stále zataženou ručku, víš jak. Doma žádné drama nebylo, dům pomalu opouštějí lidi a za chvíli tu bude opravdu ticho. Do té doby bych měl ovšem zmizet… zařizování takových píčovin mě pěkně nebaví. Všude volat, ptát se, jezdit, koukat, smlouvat a tak. Ovšem je to věc, co chci umět dělat bez problému, takže znovu je třeba se přemoci a absolvovat to. Zatím jsem však ve stádiu přemítání.
Večerní nuda, drámo při pimpongu a deníček. Jenže je dvanáct a musím jít spát. Ovšem protože hodná paní mi dohodila práci a já jsem za to hrozně rád, tak musím makat na stavbě místo nad deníčkem. To je život…
Dobrou

IMG_9976

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s