Nové uspořádání

19. 6. 2016

První z mnoha produktivních dnů, které na mě čekají. Jinak to stojí za hovno.

IMG_9892

Patka, která mi neustále útočí do očí, byla ozářena slunečními paprsky… fotony proudily do mé sítnice i přes zavřená víčka. Vstáváme, Šmudlo. Fajn, nový den, tak se předvedu trochu.
Každým stlačením kláves jsem jakoby vytesával text deníčku. Je to totiž skvostné umělecké dílo hodno obdivu. Aspoň, že H na to má trpělivost, protože na mě čekal s cestou do města. Navštívili jsme V, P, D a Ludvika, kteří furt jen lijou. Myslím si, že Ludvik má top ubytování.
Chvilka u nich se protáhla. Nechápu, jak se dokážeme vždy zdržet na tak dlouho, jsme chtěli tak 15 min a najednou jedna hodina. H ještě potřeboval obnovit výbavu na ryby, protože to tam hází jako já.
Můj pokojík byl vyhřát od návštěvníků, co se mi starají o oheň. Nyní je ona osudová chvíle číslo dvě, psát. Znáš ta videa typu sestřih, jak někdo je největší lama a během 4 minut je master. To je to, co jsem si představoval pod blogováním… a teď do reality… Vypotil jsem to.
Dilema číslo tři, jak udělat galerii dnů. Neustálé měnění pozadí a korekce odkazů. To je to, co chceš od nedělního večera. To je suchý, co. Na druhou stranu, když jsme kroužili po městě, stavili jsme se v krámu a H se hrozně vychloubal, jaké umí brambory s brokolicí a tak. Ha, tak s tím na mě nechoď, samá zelenina. Moje kuře s těstovinami je daleko lepší. H se nedal a přesvědčil mě podáním porce přímo na stůl. To jsem nepochopil, i s tou brokolicí to bylo dobré. Dokonce si ze mě kluci začali dělat prdel, že se mám jak u babičky na prázdninách. Nebyli zas tak daleko od pravdy. H mi vždy udělá kafe nebo čaj, já se snažím aspoň nějak mu to oplatit. Jenže s tím kuřetem a rýží to nevyšlo.
Moje očka si potřebovala odpočinout hrou pimpongu. Souboj titánů je zde. Rozehra nám toho moc neprozradila, oba titáni měli problém trefit stůl. Hra na body ovšem vše mění. Lehká nervozitka pomáhá se lépe soustředit na hru. Bum a slyším ty famfáry, H podlehl mému nátlaku. Pěkná hra to byla… vzpomínají sportovci. Při šálku čaje na dobrou noc.
Jedeme bomby dál, dneska ty měsíce musím dodělat. Takže dneska to bylo jen v českém ponětí, ale určitě ne v anglickém. Jedna hodina, hlava zarytá v polštáři. Všechno funguje a přichází ta zasloužená odměna. Ten pocit, že jsi něco udělal, mě baví. Pak se prostě cítím, i když jsem mrtvej. Už se jen přenést od lenost k lásce k práci a je to. Zárodek workoholika je na světě. Dobrou.

BFF jsem oznámil, proč se vlastně chci odstěhovat. Reakce: ,,Koukám, že ty hledáš ty nejtěžší cesty“. Ten mě ale potěšil…

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s