Špatný krok

16. 6. 2016

Tento čin jen dokazuje moji lehkovážnost a nedospělost. Nicméně je to nová zkouška, tím pádem nové zkušenosti. Aspoň, že si to umím odůvodnit…

IMG_9773

Nostalgie pokračovala i ráno, kdy slunce ozářilo červenými paprsky krajinu. A máme tu můj dvoustý den na Zélandu. Ooo, jak velkolepé a vzrušující… Ludvik zase ztěžka odfukoval, že mi trvá dlouho snídaně. Kámo, někdy mě sereš… nicméně já tebe taky, haha.
Teď je ten pravý čas, aby začala 227 km dlouhá cesta do Christchurch, kdy budeme zdržovat provoz na místních komunikacích. Tohle nebyl trapný vtípek, ale krutá pravda. Další zkouška mé trpělivosti, které mám na rozdávání. Na druhou stranu, když já jsem aspektem zdržování provozu, tak mě nikdo nesere. Myslím tím, že když jezdím normálně, tak tu každých 10 sekund musím někoho předjet, avšak jezdím-li jako opice, ztratím se v provozu. Nyní můj mozek pochopil celou situaci a povznesl se nad to.
Nadvznášel jsem se za volantem druhou polovinu cesty, než jsme dorazili k prvnímu outletu. Ludvik totiž potřebuje nové hadry. Víš jak, takovej ten pocit, když jsi někam přijel a musíš si něco koupit. Dnešní plán byl boty, tričko, mikina a už mě začínal srát. Já vždy seděl v obchodě a jen smrděl na gauči, a to doslova. Ludvik dělal, že něco vybírá. Prostě jsme projeli pár obchodů. On si nakoupil věci, já nenašel boty, co bych chtěl, a jelo se k P, V a D. Tito milí kluci řekli, že Němce přivítají s otevřenou náručí. Ty vole, musím být upřímný, oni to jinak neumí. Po příchodu jsme dostali pivko, potom jsem svým klasickým povykováním vzbudil V, který je prý nemocný. Jasně, Pražák přijel, takže mě pojď přivítat. Prokonzultovali jsme finanční literaturu a to, jak naprosto očividně systém ojebává lidi, a dorazil D. Takže dva Moraváci, a to jsi pak v píči. Panák padl na stůl a už se připíjelo. Já opět všem sdělil, že se můj názor na Zéland nezměnil. Prostě ne, to, že jsem si tu zvykl, neznamená, že jsem z toho udělanej jak Češi. Čas plynul a já se musel přemístit opět k H, kde už na mě všichni čekali…
Nechtěl jsem je vystavovat stejné zkoušce mých ponožek jako P, V a D. Sprcha byla více než nutná. H opět nabídl chleba s paštikou se slovy ,,oni tě nebudou kontrolovat“. Tak když to řekl H. Opět se projevila moje ignorance a naprostá nezodpovědnost. Tento krok byl debilní, ale přináší novou výzvu. Co ti na to jako mám říct. Dvě stě dnů a já jsem stejný, ne-li horší než předtím. Předtím jsem byl trochu posraný ze situace, ale teď jsem velký pán a seru na to. Co je ještě horší, že mi bylo blbě a zase jsem se zeblil. To víš, jsem z Prahy a ne z Moravy, takže pivko, panáček a chleba mě zničily. Nekecám, pivo, panáček a chleba… Cítím se trapně.
Dobrou.

Další milou věcí a myslím opravdu milou, byla nová kritika, kdy se jedné určité osobě nelíbilo, jak jsem ji vylíčil v deníčku. Já se ani nedivím a tento problém mě trápil již v moment, kdy jsem psal dané řádky. Protože nejsem schopný napsat všechno o všech a popisuji jen zářné momenty, které se vryjí do mé paměti, ať jsou jakkoli zářné, tak vzniká problém, že pokud člověk figuruje v deníčku jednou, ty jakožto čtenář si ho představíš jen z pár slov. Tím pádem vidíš jen kus celé skládačky, ze kterého si neuděláš celý obraz. Je to něco jako první dojem. Hodněkrát jsem si říkal, že je někdo vocas na první dojem, ale nakonec… Avšak já v době, kdy již mě trápil tento problém, jsem vymyslel výmluvu, to bych nebyl já. ,,Klidně se můžeš v deníčku objevit znovu a to ve světle, které si sám zvolíš…“

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s