Vzchop se

17. 6. 2016

Nevím, jestli jsem se změnil, nebo ne. Protože dřív jsem sice mohl mít v píči, ale práci jsem vždy udělal. Jenže tady mi ta situace přijde, že jen kecám a dělám hovno.

IMG_9779

Dnes si budu odškrtávat, co jsem udělal. První vstát, po tomto vždy přichází úspěch. Snídaně… k tomu doufám, že tak nějak nezávazná domluva.
Naházel jsem prádlo do super pračky. Po prvním kole to stále smrdělo, proto bylo zapotřebí dát tomu druhé. Na druhou stranu třetí kolo by tomu jen prospělo. No ono se to určitě provětrá. Okolo dvanácté prádlo viselo, deníček byl sepsán a já vařil. Překvapivě jsem ztrestal kuře s těstovinami, H děkuji za koření. Nyní byl ten pravý čas vyrazit za Ludvikem. Ten mi pomohl u P, V a D doma vyluxovat auto. Potom mi dal ještě penízky na pokutu, takže všechno bylo skvělé.
Doma již Petrovi došlo, že jsem se na nějakou práci pro dnes vysral a pokračoval s deníčkem až do večera, kdy se postupně zaplňoval můj pokoj. Taková pohodička se všemi pokecat. Bude mi to v Čechách chybět, že jsem na baráku s více lidmi. U nás doma jsou jen rodiče, pes a tady je nás devět. Jako baví mě to, ale je opravdu těžké v tomto prostředí něco sepsat. Je to jak za trest, protože kdybych bydlel tam, kde bych se musel bavit anglicky, tak angličtinu dokážu lehce ignorovat. Takže by nebylo tak těžké se soustředit na práci, ale tady… Já jsem do toho ještě ukecanej, takže kurva…
H se mě pokusil večer vyděsit, kdy jsem seděl se sluchátky a dělal deníček. Haa, nevyšlo mu to. Já stále hledal ideální fotky na pozadí pro daný měsíc a H nám vařil. Tady je to pecička, jako doma. Jen mi padl talíř s hotovým jídlem na laptop. Mně se rozzářily oči a cpal jsem se hranolky s rybou. Práce přesně podle mých očekávání nešla tak, jak bych si to představoval. Pokaždé, kdy jsem již vybral pozadí a udělal obrázek, tak následně v daném konceptu mi to nesedělo. Smutný příběh.
Ovšem veselý příběh nabíral na otáčkách. Sedm hodin v mém pokoji všichni a pomalu se chlastá. Pomalu, znáš to. Postupně byla větší a vetší prdel, ale je těžké sem vylíčit nějaký vtip. Spíš bych se chtěl opět podělit o dojem, který navazoval klid a pokoj v mé duši. Byl jsem v super společnosti Moráků, kteří svými vtípky opravdu ničili. Jako v Praze s kámoši, fakt mi to chybělo se takhle zasmát.
Byli jsme tak akorát vysmátí jít do hospody. No jako hospoda a hospoda víš. Samej starej dědek a víceméně prázdný podnik. Naši zábavu prvních deset minut narušoval jen neuvěřitelný zápach nějaké čistící chemky. Tohle není žádná narážka, podle mě bába nastříkala chlór na utěrku a potom ho rozmazala po stole. Ovšem po deseti minutách a nějakém tom pivu již chemka zaplavila naše mozkové receptory. Vypili jsme asi šest tupláčků, ale oni si tu myslí, že je to džbán. Takže jsme si to z tupláčku přelili do dvojky. Pivo sice nemusím, ale pivo ve dvojce…
Dalibor rozjetej po vypití nezpočet dvojiček chtěl jet do města, jenže všichni byli suchý jako vlasy v reklamě a nešlo se nikam. Možná chyba, možná ne, ale stejně tu prý párty končí ve dvě. To je víc než na píču. Kdy ti naposledy skončila párty ve dvě, a tím nemyslím odpoledne. Se smutňoučkým výrazem jsem stál s H v jednu ráno v kuchyni, všichni šli spát, ale my jsme ještě museli uklízet. Nevím, jestli bylo zřejmé, že zametám já s koštětem, a ne naopak, ale řekl bych, že účel jsem splnil…
Dobrou.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s