Žádné vzrůšo

14. 6. 2016

Nekecám, tenhle den klidně vynechej, ale já ho vynechat nemůžu. Musím sepsat minimálně pár řádků, jinak to nejde, když jsem již sepsal 197 dnů v kuse… chápeš.

IMG_9594

Když jsem otevřel oči a uviděl svítání, bylo mi jasné, že včerejší domluva se slečnami padá. Romantickou snídani při východu slunce vynecháme, takže jsem spal dál. Vlastně to je za delší dobu poprvé, co mě nebudil budíček ještě před svítáním. Tento kemp je totiž free. Žádná opice mi nebude bušit na sklo…
No, vyspali jsme se tedy do růžova, až jsem to viděl na Ludvikově xichtíku. Udělali si snídani, pro mě to byla čínská polévka po dlouhé době, a něco jsem si uvědomil. Je to taková sračka, ještě jich mám v kufru pět. To jsem zvědav, jestli to do konce pobytu na Zélandu sežeru. Asi jsem již připraven jíst všechno, co Máma uvaří, ale Mami, víš, jak to Češi rádi říkají: ,,výjimka potvrzuje pravidlo.“. Mám aspoň nějakou výmluvu, on se ten názor po pár týdnech pravděpodobně změní. Rozloučili jsme se s slečnami, já jim vnutil svůj názor na Zéland a jeli jsme do města. Konečně město, co aspoň trochu připomíná město. Ovšem dnešek jsme se rozhodli věnovat knihovně. Já jako vždy musel dodělat deníček a Ludvik má stále problémy s letenkou a platbou.
Nejzajímavější věcí bylo, že jsem nestihl dodělat deník a udělal panorama selfie mezi knihami. Další fakt, co mě spíše vyděsil, že začínám smrdět jako bezďák. Táta měl opět pravdu, bezdomovec je styl života a prosím nepoukazuj na lidi, kteří mají vysokou a žijí na ulici, protože život je nefér. Kurva život je nefér, já si stěžuji, že musím platit 6 dolarů za noc a lidi v Africe hladoví. Tak mi nepovídej nic o tom, že oni za to nemůžou. Je to stále jen o tom, co chceš a čemu věříš. Já tuto smradlavou etapu života projdu a půjdu dál.
Přesně v pět hodin večer jsem musel jít dál. Parkoviště, kde stálo naše auto, se uzavírá v 5,30 a zas tak blízko to nebylo. Město nabralo na obrátkách a všude na ulicích byli lidi a auta. To je život, když žíly pulzují, cítíš energii a chceš být vtažen do tohoto víru. To jsou jen moje pocity, někdo chce klídek a pohodičku, ale já potřebuji pohyb. Dvacet šest minut aktivního pohybu a byli jsme na parkovišti. Takhle to mám rád, být přesný.
Nakrmili jsme našeho mazlíčka, já si koupil Chupa chups a jeli jsme do kempu. Večeře, Ludvik mě třikrát vyndal v kostkách a deník.
Dobrou.

2 comments

  1. Boban · 27 června, 2016

    „Vír“ je s mekkym.

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s