Ultimátum

28. 6. 2016

A to doslova, jenže tyto momenty jsou daleko záživnější, když jsi v pohybu, než když sedím doma a dělám hovno.

IMG_0104

Zase ráno, zácpa a jsem na místě. Tam jsme ovšem pobyli asi jenom 15 minut a zas jinam.
Další dvě hodinky stavění lešení, kdy Amík nevěděl jak šroubovat akušroubovákem. Jako chápu, že někdo to má v píči, ale já když už dělám, chci dělat. Ne dělat, že dělám, to pak děláš dvě věci a vlastně děláš hovno. Sešroubovali jsme sotva pět trubek a museli jsme jet jinam. Zpět tam, kde jsme byli ráno. Protože v jedenáct měl dorazit nějaký šmudla vyměnit kontejner. Ale jako vždy kiwáci nezklamali. Ani v půl dvanácté tam nikdo nebyl a nás přemístili jinam. Ke škole dělat kostru baráku. Prostě oni ti navezou hotové stěny a ty to podle plánku dáváš dohromady, jako lego nebo spíš duplo. Stěnu po stěně jsme stvořili asi třetinu baráčku. Samozřejmě, že se objevila zase chvilka nepozornosti, a stěna mi spadla na prstík. Trošku se zdrcnul, ale on mi doktor stejně nepomůže. Budu mít do konce života zdrcnutý prstík…
Čas utekl rychle a počasí bylo skvělé. Z práce jsem pospíchal do jednoho obchodu s koly. Bohužel nic po 100 nemají a víc za kolo dávat nechci. Doma jsem si dal kafíčko s H a pokecal s Daliborem. No pokecal, spíš jsem dostal ultimátum: ,,Dnes je tvá poslední noc zde, Šmudlo.“ Ok, panika může začít, ale předtím ti děkuji za ultimátum. Konečně jsem dostal kopanec do prdele a věci se budou hýbat. Také děkuji všem spolubydlícím, byla tu sranda.
Teď k panice. Na netu jsem si našel bydlení a začal psát naprosto všem, jestli se dnes můžu přijet podívat. Bohužel mi přišla jen jedna odpověď. Musel jsem koupit piva, přeci jenom poslední noc. No a potom na prohlídku. Ještě před tím, než jsem tam jel, chtěli můj popis. Napsal jsem, že je se mnou sranda. Fajn, moje podvědomí to vzalo vážně a začalo bavit publikum. Chodník mě zradil, když skončil, a já rychle klopýtal ke slečně u dveří. Slečna Rebeka byla pěkná, jen škoda, že jsem ji nesrazil. Spolu jsme vešli do obýváku a zde seděla další slečna a nějakej teplouš. Slečna číslo dvě taky Rebeka. Super, dvě mouchy jednou ranou. Já jim vylíčil svoji situaci a opět pobavil. Prohlédl jsem si dům a pokoj. Problém byl v ceně, chtěli 150 + energie. Jakože cože, jsi pěkná a ty druhá taky nejsi k zahození, ale tolik za to platit nebudu. Nemám žádné garance, jak to dopadne, chápeš… Ovšem zlatý hřeb teprve přichází. Když jsem chtěl konečně opustit obývák a baráček, málem jsem prokopl dveře do obýváku, které byly z poloviny zavřené. No a to dřevo a sklo, takovej rámus. Nenápadně jsem si přikryl očička ručkou a potichu odešel, během toho, co se obě Rebeky smáli a teplouš taky. Teď není pochyb, že je se mnou sranda…
Domu jsem přijel s pivky a vykouzlil úsměv na Daliborově tváři. Prohlédl jsem si odpovědi na inzeráty. Pravděpodobně koupil kolo, to se uvidí zítra, a pojistil si bydlení u P, V, a D.
Všichni se rozutekli a já usínaje psal… dobrou.

IMG_0107

Naprostej workoholik…

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s