Ne na píču rybaření

9. 7. 2016

Ano, je to tak, rybaření bylo v pohodě. Mohlo být víc nabité, ale i tak to bylo dobré. Tak čekuj, jak pytlačíme.

Odraz

Říkáš si víkend pohodička, klídeček, hezky se vyspinkám, snídaně a potom budu dělat stejné hovno jako vždy. Dobře, nemůžu říct, že víkend nesplňoval některé z těchto prvků, ale rozhodně jsem se hezky nevyspinkal. Taky když jdeš spát v 2,30 s tím, že jsi si musel zahrát hru a volá-li ti někdo v 7, aby ti řekl dobré ráno… Rozhodně by měl říkat jen ráno. Probral jsem se sám od sebe v 7,05 a hned mi došlo, že každou chvíli mi musí volat H. Neztrácel jsem ani vteřinu a ještě dokázal usnout na jednu minutu. To je ta moje super schopnost spát kdekoli a kdykoli. Taky cítíš, že máš tuhle super schopnost.
Na osmou již H stál u mého domu a protože jsem Šmudla, tak na mě musel ještě chvíli čekat. P a D již byli připraveni a my hodili kajak na střechu, udělali selfie, protože je to důležité, a jelo se opět na Lake Colreage. Přesně tak, vezeme si sem kajak, takže o zábavu je postaráno.
Cestou jsem dělal všechno proto, abych neusnul, a dařilo se. D si už ráno dal pár kalíšků, asi proto nebyl připosranej jako vždy, když H řídí. Takže jsme již byli dva, co ho ukecávali na drifty, ale jako vždy nic z toho. Ani se H nedivím, taky bych se na dva opičáky vysral. Happy end se uskutečnil ve chvíli, když jsme dorazili na Lake Něco v celku i s kajakem na střeše.
Kluci začali akčně navazovat různé nástrahy na pruty a umisťovat pytlácké pasti. Já jsem se ještě hřál v autě, protože venku jako vždy byla zima. Ovšem na druhou stranu jsem si vzpomněl, jak jsme tu byli v létě s P a seděli v naprosto stejných hadrech. Hmm, zajímavá země…
Jako první se na kajak vydal H a řeknu ti to rovnou, nepřevrátil to a vlastně ani nikdo jiný. Avšak D dokázal zakopnout, když chodil v broďácích v jezeře, a spadnout. Přišel k nám a ptal se P na hadry. Jelikož on jako jediný si vzal náhradní s sebou. Potom se mu ještě D omlouval, že se mu ze začátku za 2. set oblečení smál.
H na kajaku se vydal legální cestou rybaření, třpytka a namotávat. Jenže P a D to vzali za jiný konec a šli rybařit na těžko, i když je to tu zakázáno. Hlavně, že máte povolenky, pánové. To vás opravdu zachrání.
Kajak dorazil na mělčinu i s promrzlým H a nyní byl čas pro mě. Protože jsem stále děcko, tak mě hračky stále baví. Zabavil jsem H broďáky nebo H byl tak laskavý, že mi je vypůjčil, a já mohl vyrazit pádlovat. Tak snad se neobjeví někde nějaký posraný čmelák (nápověda: den 87)… Pokusil jsem se proházet se třpytkou všechna zajímavá místa. Jakože pěkné zákoutí, hlubokou vodu, místa, kde nikdo nikdy není, a taky po dobu, co jsem pádloval, vlála za mnou třpytka tak 20 metrů. Nakonec bych to spíš popsal, tak že jsem si hodinu hrál na kajaku, ale rybaření si představuji jinak.
Kajak vyzkoušeli ještě P a D a všichni se shodli na tom, že můj hlas se nese po vodě nejlépe. To je naprostá klasika. Tímto problémem jsem trpěl již od dětství. Můj hlas je totiž velice výrazný a někdy i otravný, možná ne ten hlas, ale já. To s sebou nese výhody i nevýhody. Je velice těžké mě přeřvat a můj hlas je vždy slyšet, jenže to je i nevýhoda. Ovšem zpět k rybaření… Nikdo z nás nevytáhl ani rybu, ani na to debilní pytlačení se žádná nechytila. Jakože pro ty, co to nevíte, jo, tak chytání na těžko je jedno z nejlehčích. Ovšem nepočítáme-li techniky jako autobaterie a dynamit. Upřímně řečeno bych to s tou baterkou klidně zkusil…
Přemístili jsme se k Lake Colreage. P a H si nandali broďáky a vyrazili do vody jako zkušení rybáři. D navázal opět na těžko a já polemizoval na téma rybaření je na píču. Také mě napadlo, že bych mohl být ten podmět, jelikož vždy, když kluci jedou beze mě, tak dovezou hromady ryb. Se mnou je to ale jinak, pánové. D přitakával a najednou se rozeběhl do pryč. Mně, než došlo, co se děje, D tahal rybu z vody, která skákala jak divá. Je to tady, konečně nějaká ryba. Takže vytáhl-li rybu D, i já bych měl mít velkou šanci na vytažení, použiji-li stejnou techniku. Honem honem jsem to navázal, až mě samotného překvapilo, že již nejsem tak marný rybář. Položili jsme s D kajak na vodu a pozvali H, aby nám to zavezl asi pět světelných let od břehu, div mi stačila tětiva. Čekáme, čekáme, čekáme a hovno z toho. Už zase… ale najednou opět zvoneček D. Otočil jsem se na H a hodil na něj káravý pohled, jako jestli si ze mě nedělá prdel a proč mi to nepoložil na místo D. Já chci taky přeci rybu. Jenže mezitím, co já jsem házel káravý pohled, D přišel na to, že tahá z vody třpytku P. Já se lišácky uchecht a hezky usmál na H.
Čas plynul, je naprostá sračka, zažitá lidmi z dob, kdy fyzika ještě nebyla tak nabitá. Ale to sem píšu jen tak… Co je ovšem důležité, že v časoprostoru se objevila moje nástraha v daný moment na správném místě a můj pípák začal, hmm, co asi může dělat pípák. Trhl jsem prudce s prutem, abych zasekl rybu. Jenže v tu chvíli jsem stále musel držet tětivu a utahovat brzdu. Plus k tomu jsem musel couvat, aby mi neutekla. Tahám přibližně pět světelných let tětivy a chvílemi mám pocit, že tam nic není a jen olůvko dře o dno. Ovšem u břehu se začne vířit voda a mě je jasné, že pro dnešek jsem frajer. Bum, starý pstruh jak prase, délka okolo 60 cm. Říkám, jsem frajer, pro dnešek. Pstruhu jsem věnoval masáž hlavy kamenem a potom pár póz na fotečky.
D chtěl být vtipný a řekl: ,,No a teď to musíš vykuchat.“. Tak kámo, sice jsem jako na Zélandu a tak, jako že bych měl dospívat a ty všechny sračky, o kterých tu píšu. Jenže na kuchání ryby fakt seru, vždyť je to odporné. Po mém radikálním přístupu D čapl rybu a vykuchal ji. Za to mu samozřejmě děkuji. Během pár dalších minut vytáhl pstruha i H. Promrzlý a smutný P už nemohl vydržet déle ve vodě, a tak skončilo rybaření.
Obklopeni září hvězd a velikostí hor jsme popíjeli kafe. Teď můžu prohlásit, že tohle rybaření bylo docela v pohodě. Sesbírali jsme všechny krámy a jeli domu.
Dobrou.

Tímto bych chtěl poděkovat klukům a i dalším lidem, kteří mi na Zélandu pomáhají. A že jich není málo k mému údivu. Třeba dnes, aniž bych řekl H, tak mi vzal prut. A když jsme dorazili k P a D, tak se mě P rovnou ptal, jestli mám prut, že má kdyžtak dva připravené pro mě. Vždy mi pomůžou, nakrmí, nalejou a tak. Jako BFF… Děkuji vám pánové.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s