Štěrkobraní

7. 7. 2016

Vím, že název je kýčovitý a nevhodný, ale je tak přibližně stejně dobrý, jak ta práce.
IMG_0382

Takhle pracuji v práci.

Nějak jsem to ráno nedával. Takže abych v práci náhodou nebyl včas, vyrazil jsem v 8. Hádáš správně, měl jsem být v práci na osmou. Jenže tady to nikdo nehrotí, taky proto jsem si mohl po cestě dovolit zabloudit a do práce dorazit v 8,20.
Říkal jsem si, že se omluvím, ale já jsem ve finále nedorazil pozdě. Týpek na stavbě mi řekl, že musím počkat na štěrk. Co to má znamenat… štěrk dorazí mezi 9-10. Jak vás tak znám, tak může taky dorazit ve 3. Ok, jak využít čas… Převrátil jsem kolo vzhůru nohama a opravoval. To jsou mi ale silná slova. Spíš jsem zbavil přehazovačku toho hrozného bordelu a převrátil kolo na kola. Chvíle napětí u hraní Crossy roads a najednou se tu objevil náklaďák, mezi 9 a 10. Byl jsem nemile překvapen. Takže teď musím čapnou lopatu a házet.
Pointou dnešního lopatění bylo vyházet dno garáže štěrkem. Jenže to dno bylo hluboké asi metr. Opičák ze včera pokračoval stejným tempem a házel štěrk po celé garáži. Kámo, takhle to nepůjde, házej si svoji půlku a já budu dělat svou. Protože nejsem žádný kokot a nebudu házet štěrk 6 m daleko celý den. Takže hezky do kolečka, odvézt, vyrovnat a znovu. Samozřejmě, že to týpek nedělal tak hezky jako já, prostě se musím pochválit. Týpek si naházel doprostřed Mt. Cock a potom to musel roztahat po celé garáži hráběmi. Jak kdybych ti to neříkal, že máš používat kolečko. Kvůli svému tempu funěl jak Ludvik, když si to rozdával v koupelně s Lisou. Já na pohodičku kolečkoval a oběd už na nás čekal.
Je tu druhá polovina šichty, kdy jsme zůstali jen my dva a štěrk, hromada štěrku, a ve dvě přijelo ještě trochu štěrku. Lopatili jsme o sto šest a já si celou dobu říkal, jakej je to kokot. Fakt promiň kámo, ale já to prostě nedokážu pochopit, proč to tam hážeš. Vždyť je ti skoro 60, měl by ses šetřit a ty děláš tohle. To je tak, když pustíte herce k lopatě, ale jestli hrál jak lopatil, tak se nedivím, že zůstal u lopaty. Ou, to bylo drsné. Ovšem na druhou stranu musím poznamenat, že jsme byli stejně rychlí nebo on možná byl trochu rychlejší, a to mě sralo ještě víc.
Moje nálada s tím, jak plynul čas, se nezlepšovala, říkal jsem, že jsem labilní. Vopičák tomu ještě přidal na obrátkách. Říkal jsem si, že třeba není tak hroznej. Možná jsem jen extra zaujatý a taky čůrák, a to ne, že ne. Jenže vopičák tomu dal tečku, kdy nebylo pochyb o tom, že i když jsem čůrák, on je prostě vypatlanej nebo na to sere. Popisuji situaci… Udělal jsem si z jedné strany garážových vrat cestičku na kolečko a mostík do garáže. Prostě minimalizace námahy: level expert. Ovšem vopičák to zabil. Postavil si svoje kolečko za moje s tím, že budeme oba jezdit touto cestou. Já na to čuměl jak vejr. Neměli jsme žádnou šanci projet okolo sebe a on, že to dáme. Samozřejmě, že po pěti sekundách bylo očividné, že ne. Já už se nasral a řekl, že na to seru a udělám si cestu na druhé straně, když on nechce, ale nebudu jezdit jak píča. On hned naběhl ke mně a začal mi pomáhat…
Práce se ještě protáhla a my skončili v 17,30. Bohužel děda tam nechtěl napsat 6, tak ani já jsem nemohl. Docela unavčo jsem se stavil v obchodě. Vždy mám problém s objemem nákupu, protože jsem zvyklý, že jsem nakupoval s autem. Jenže teď jsem na kole a občas mám problém nacpat věci do batůžku. No a potom končí kuře na přepravce. Vítr do xichtu cestou domu mi taky nijak nepomohl, ale něco jsem si uvědomil. Když je oranžová na jakémkoli semaforu, je pro mě zelená jakýmkoliv směrem, a to se vyplatí. Pochybuji, že policisté se na to budou koukat stejně, ale já se jim zatím vyhýbám.
Večer mi napsal H, ať se stavím. Já stihl jen sprchu a večeři a byl jsem znovu na kole. Líčil jsem H své příběhy a on mi na oplátku dal bídu v pinčesu. A je to v…, karty se otočily. Nejsem schopen proti němu vyhrát. Naprostá bída, nedokážu se trefit na stůl a H už nehraje tak marně. Takže se budu muset víc snažit. Dvakrát jsem dostal za vyučenou a jednou míčkem do xichtu. On totiž H chtěl rozstřelit nakřáplý míček a napálil ho vší silou. Já z druhé strany jen pozoroval bílý kroužek, co se zvětšuje, ale nestačil se vyhnout a už jsem ji měl hezky do horního rtu. Míček mě trefil tak silně, až se na něm objevila prohlubeň od mého zubu. Děkuji za několikanásobnou bídu a můžu jet domu. Chtěl jsem se podívat na film, ale potom jsem na to neměl chuť a jen seděl u PC až do půl druhé. Protože zítra nejdu do práce, takový to, když máš radost, ale nemáš.
Dobrou.

2 comments

  1. Boban · 11 července, 2016

    Nemile…ty Emyle:-)

    To se mi líbí

Napsat komentář k Boban Zrušit odpověď na komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s