Štěrková stěna

16. 7. 2016

Pro mě přesně tahle stěna byla vyvrcholením dne. Aniž bych věděl, že druhé vyvrcholení je ještě ve vodě. Já mám snad talent využívat dvojsmysly…

IMG_1026

Ok tak 6,5 hodiny spánku v týdnu je vlastně hodně. Protože dnes je sobota a já vstávám v 5. Musím si udělat kuře a těstoviny, jak překvapivé. No ještě dva sendviče na trek a snídani. No a já nejsem žádný Polreich, takže mi to vzalo 1,5 hodiny. To bych řekl, že je skvělé načasování, jelikož 30 minut po tomto momentu mě vyzvedl H. Kam že se jede… Nebuď blbej, zase Lake Colreage. Pořád nevím, jak se to píše.
P již byl taky připraven, jenže naházet věci a kajaky na střechu není věc na dvě sekundy. Takže 8 a my opouštíme žumpu. H dolil pohonnou vodu a mě dal napít RedBullu, abych neusnul během pěti minut. Překvapivě to i pomohlo a já byl fresh, asi tak fresh jak po pěti hodinách spánku. Cestou jsme se posilnili speciálním chlebem a já usnul.
V autě bylo tak krásné teplo a venku byla tak zkurvená zima. Já byl rozespalý a rozhodně ne tak akční jak kluci. Hned vyskákali z auta a začali sundavat kajaky u lake Selfe. Tohle informace je dost důležitá. Jelikož na straně, kde je silnice, je i jeden kopec. Já se rozhodl tento kopec přejít a po druhé straně sejít k Lake Colreage. Hlavním hnacím motorem nebylo to, že rybaření je fakt nuda, ale to, že je tam štěrkový svah, a to je zaručená prdel. Štěrk je jak prašan, ale spadnout na něm nechceš. Ovšem nepředbíhejme, nejdřív jsem musel opustit auto. Opravdu musel, protože kluci odjížděli na kajacích a brali si s sebou klíče od auta. Já si dal třetí snídani a nachýlil se můj čas. Kluci vypluli a já vyrazil.
Znovu je tu dilema o čem psát, když jedu do kopce. Možná o tom, že tam nebyl trek. Takže si musíš velice pečlivě vybírat cestu, protože to křoví, které je naprosto všude a je dost pichlavé, je na hovno. Takže si vybíráš jen místa, kde je žlutá tráva, a potom lituješ toho, kdy jsi si řekl ,,To přejdu, to nebude tak hrozné.“. Ještě nějaké naivní představy… Samozřejmě, že mince má dvě strany a bída přináší úspěch. Ano, já mám úspěch, i když mě trek moc nebavil. Neustálé prokluzování nohou, pichlavé křoví, prudké stoupání a nepochopitelné počasí.
Dral jsem se přes jedno štěrkové pole a koukal nahoru, vypadalo to skoro jako vrchol. Jenže já nejsem žádnej vocas a dokud nestojím na vrcholu, nedělám si plané naděje, že zrovna tenhle horizont je vrchol. Opak byl pravdou a já byl mile překvapen, přešel planinu až k samotnému vrcholu. Ještě se trochu prošel po hřebenu a začal hledat cestu dolu. Ono, co vypadá na první pohled easy zezdola, nemusí být tak lehké zeshora. Největší problém byl najít štěrkovou stěnu. Úhel se z kopce láme postupně, a tak vidíš jen 50 metrů směrem dolu. No a moje příprava na všechno je většinou 10%, mám rád překvapení. Tím myslím to, že naštěstí pro mě jsem si nejen řekl, ten kopec půjde přejít na druhou stranu, ale já se podíval tentokrát do mapy a přesvědčil se o tom. Ovšem zapomněl jsem si poznačit vizuální bod, kdy začíná moje stěna. Vuala, jde se hledat a první stěna, co jsem našel, byla na jedničku. Kamení bylo naprosto zamrzlé a vůbec se nehýbalo a svah byl strmější a strmější, až jsem si říkal, abych se nerozjel nekontrolovaně dolu. Překvapivě jsem zapojil selský rozum, prostě tohle nemůže být ta cesta. Ok, jdu dál po hřebeni a tamhle by to mělo být…
Haha, jsem tu, ale posranej až za ušima. Nahoře totiž nebylo zas tolik štěrku a občas to docela klouzalo dolu. Já bez hůlek, takže bez brzdy, kdybych náhodou spadl, a začal nabírat rychlost. Dobře, spadnout nesmím. Tyhle cesty dolu jsou dost nebezpečné, jdeš korytem, kde se sype kamení. Jsi-li člověk, co může dostat pokutu za parkování, když přijde o minutu později, nelez tam. Náhoda je blbec. Já ale potřebuji dobrodružství. Vůbec mě nezajímá, že je ode mě lehkomyslné jít na tu stěnu sám a vůbec na ni jít. H a P před týdnem, kdy jsem jim řekl, že to chci seběhnout, reagovali, že jsem magor. Když jsem viděl poprvé něco podobného dělat svého otce, taky jsem si říkal, že je magor. Ale otec mi nedal na výběr, jakože můžeme jít touhle teplou cestou a nebo touhle zábavnou cestou. On řekl jdeme tudy a jak mám správně jít po daném terénu. Vůbec ho nezajímal můj názor, že se třeba bojím nebo tak. Prostě se šlo…
Tak jsem šel i dnes. Vybral jsem si tu nejbezpečnější cestu -haha- a vydal se dolu. Proběhl jsem prvních 200 metrů, kde nebylo zas tolik stěrku, a ocitl se na štěrkovém prašanu. Každý můj krok se propadl a boty nabíraly hromady štěrku. To ovšem nijak neubíralo na zábavě. Štěrk mě brzdil a já běžel jak magor. Občas se vedle mě kutálel kámen rozměrem s mojí rukou, ale o to víc mě to bavilo. Prostě na hraně osudu. Párkrát jsem taky klopýtl, až jsem si říkal huf, to bylo těsné. Během pěti minut jsem seběhl celou stěnu. Wow, to byl mazec…
Na nebezpečné stráni jsem se ještě naobědval a šel za kluky. Chvíli křovím, chvíli bažinami, potom zase hovna od krav. Zéland, co na to říct. Další hodinu mi zabralo udělat takové retardované kolečko. Kdy jsem musel projít přes dva mosty, abych se dostal ke klukům, ti už měli nahozeno na těžko a i švihali třpytky. Mě to už moc nezajímalo a jen jsem mrznul. Zahřálo mě až házení žabek. Já znuděný z rybaření jsem ani netušil, že přijde i můj hvězdný čas. Najednou vyskočila nějaká ryba až nad hladinu, ta musí být na háku, oni tu jinak neskáčou. Naběhl jsem k prutu a fakt, byla tam. Jenže než jsem utáhl brzdu a začal tahat, utekla. Taky se mi hned na to zasekl prut. Jenže druhý prut stále ležel nahozený…
Kluky to přestalo bavit a pomalu jsme začali balit věci. P šel k druhému prutu, že ho vytáhne a najednou ryba. Chvíli na to 50 cm losos ležel na zemi a čekal na osudovou ránu lahváčem. Yes, zase úlovek, ovšem ono to bylo komplikovanější. Ta ryba, co jsem tahal já, byla stejná, jako naprosto stejná. Protože já se svým prutem jsem se zamotal do tětivy druhého prutu a pomocí svého i druhého prutu tahal jednu rybu. Můj se potom zasekl o dno, ale ryba byla stále na háčku druhého prutu, který jsem ani nezkusil tahat. Byl na něm totiž pípák a přeci by to pípalo, kdyby tam něco bylo… Takže asi takhle vytáhl rybu P. Tím samozřejmě nechci říct, že to P neulovil.
Dobrou.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s