Vata

14. 7. 2016

Je hodně situací, kde si dokážu představit vatu. Jenže vata má dvě strany a já poznal samozřejmě tu lepší. Lepší už byl jen pokec s kočičkou z Extrastaffu.

IMG_0808

Pozdě je moje heslo. Takhle bych mohl charakterizovat ráno. No co, ono stejně, než začnou makat, já jsem dávno ready.
Ovšem dnes už všechny zdi stály, a tak to s prací bylo na hovno. Víceméně jsme si práci hledali. Šlo nám to jedna báseň, s Karlem. To je nový týpek a ano, není to vopičák ani další zajímavá pojmenování. Dělá se s nim dobře a i pokecat s ním jde. Jeho ájina je srozumitelná. Dnes mi vyprávěl o tom, jak trhal broskve. Měl na to svoji unikátní techniku. Odevzdal traktoristovi svoje kyblíčky a ten si je zapsal, ale kyblíčky nepoznačil. On se plížil za ním, když jel za jiným sběračem, a ukradl mu kyblíčky a následně znovu odevzdal. Prý toho moc nenasbíral. Škoda, že takovou techniku jsem nemohl používat já.
Před obědem jsme se přemístili. Sranda mohla začít. Jeden vopičák nás poprosil nandat starou, zaprášenou, prvorepublikovou skelnou vatu zpět pod novou střechu. To sice není nijak příjemné, obzvlášť kvůli prachu a skle z vaty, ale ještě se to dá. Ovšem opičák musel v tom samém pokoji, protože jich víc nebylo, sbíječkou rozbíjet dlaždice. My kvůli tomu nemohli vůbec komunikovat, takže puzzle nám moc nešly. Na hlavě jsem měl všechnu ochranu, co existuje. Brýle, které se neuvěřitelně mlžily, masku a sluchadla, abych si neponičil bubínky. Místa na operace s vatou nebylo nazbyt a ne všechny trámy byly nosné. Prostě hrozný pojeb, ale nakonec jsem se uklidnil, spíš na to sral, a naházel to tam jen tak. Oni stejně nepoznají dobrou práci od špatné.
Během oběda jsem volal do Extrastaffu a HAYS. Extrastaff mi totiž napsal, že super práce, ale musím mít nářadí. Hned jsem jim volal. Nářadí jsem měl od pondělí a nikdo ho po mě nechtěl, takže jsem to nehrotil. A ona, že protože jsem neměl nářadí, tak dostanu 17 dolaru, a kdybych ho měl, tak 18. Proč tak málo a já jsem to nářadí měl a není mojí chybou, že ho nikdo nevyžadoval. Ještě k tomu týpci na stavbě mi nemohli říct, že si mám něco pořídit. Hlavním problémem bylo, že jsem nářadí neměl na pásku. Nejde o to, jestli nářadí využíváš, ale musíš ho mít. To mi nikdo neřekl. Paní se mi omlouvala a říkala, že hned, jak budu mít nářadí, tak mi dají víc. Jsem rád, že mám víc, ale chci ještě víc, jsem nenasytný Pražák. Chci přes dvacet a ne tuhle šmucku.
Douklidili jsme barák a já jel domu. Dal si spršku a nejrychlejší večeři ve vesmíru. Protože jsem se nemohl opozdit k H. Bohužel mi to o dvě minuty nevyšlo. Nicméně ještě byl doma. Projeli jsme se městem a já si koupil aspoň nůž. Metr mi opět vypůjčil H, ale s úhelníkem, nebo jak se to jmenuje, mi už nepomohl. Já totiž ten svůj ztratil. To je prostě na facku. Takže výbavu na zítra mám, ale sedím teď u kompa. Je čtvrt po dvanácté a mě nepřišla žádná sms s prací. Možná bude volno, ach jo, hlavně, že jsem sem jel kvůli nepřetržité práci.
U H jsme si dali kafčo, pivečko a pimpong. Hra se neustále zlepšuje, obzvlášť po pivu. Potom tam s tím míčkem čarujeme jak v Bradavicích. Dneska se o nic nehrálo… První hru jsem byl zničen a druhou zase H. Konečně jsem ho zase porazil. Fanfáry hrajííí. Chtělo by to vyrovnané souboje, ne, že jeden vyhraje kvůli tomu, že druhý se nemůže trefit na stůl. Nakonec bylo pozdě jako svině a venku nepršelo. To byla jediná spása.
Dobrou.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s