Zase úraz

11. 7. 2016

No jo no, v Čechách bych si dal aspoň pár dnů voraz, ale tady ne. Tady si nemůžu dovolit simulovat.

IMG_0768

Ok, ok budíček a musím to brát vážně, protože tu mám první den jako hummer hand. To je jedno, že ti to nic neříká, Mami. Prostě bych měl dostávat víc peněz, ale musím mít pásek s nářadím, které nevyužiji. Holt to jsou pravidla.
Vypadnul jsem z baráku tak rychle, až jsem zapomněl se znovu podívat na mapu, kam mám jet. Na druhou stranu můj orientační smysl je velice dobře vyvinut. Takže jsem drandil o sto šest a nakonec po 12 kilometrech jsem se dostal k místu určení. Rozhlížím se a nikde nikdo. Projel jsem okolí a taky nic. Dobrý, voláme do Extrastaffu. Paní mi sdělila, že mám čekat u hlavní brány a někdo si pro mě přijde. Mezitím mi dorazila zpráva. Prý jsem objednaný na kurz bezpečnosti práce na 28. 8. Milá paní, tak to už tady určitě nebudu, ale ponechám vás v nevědomí. Deset minut čekám a nic. Druhý telefonát, třetí, čtvrtý a nakonec mi dali adresu. Jako měl bych mít vyhráno, ale spíš ne. Nemám data, takže jsem si musel najít nějakou ochotnou osobu, aby mi vypůjčila telefon. Podařilo se a já se vracel tři kiláky zpět na místo, kde jsem již byl s Amíkem.
Nevím, o kolik pozdě jsem dorazil, ale napsal jsem si, že jsem přijel včas. Přeci to není moje chyba, že mi dali blbou adresu, a na kole fakt nebudu jezdit po ránu jen tak pro prdel 16 km. Ještě mi znovu dali malé školení o bezpečnosti a tak. Helmu na hlavu a jdu dělat, že dělám.
Nadšení mě opustilo ve chvíli, kdy mě málem opustil můj prst. Posranej frame (jedna ta dřevěná zeď), který jsme někam přesouvali, mi sjel po prstu. Ruce byly zmrzlé až na kost a já nic necítil. Jen jsem na to mrknul, že je to trochu větší, ale nejsem žádnej teplouš. Minutu na to jsem se koukal znovu a hrál si z odchlipující kůži. Hmm, klidně bych si to nechal zašít. Tři stehy by tam padly jak ulité. Jenže místní řezníci by mi prst spíš ukrojili, takže k nim už nikdy. Pozoroval jsem své šlachy na prstu a poprosil o náplast. Ta byla překvapivě robustní a přežila až do konce dne.
Prst mě nijak nelimitoval, takže jsem mohl dělat, že dělám. Opravdu, protože jejich organizace je na bodu mrazu, takže jsem tak 50% času jen stál. Naše práce byla opět o stavění zdí. Dva týpci to naměřili, kam to patří. Potom jsme všichni společně vzali zeď a dali ji na místo. Následně opět většinou dva týpci ji přidělali k zemi a ostatním zdím. Zbytek lidí většinou nedělal nic. Takhle se tu pracuje.
Z věcí, co jsem si vzal s sebou, jsem využil jen kladivo a pásek. A ten jen proto, abych nemusel řešit, kde mám kladivo. Takže den docela v pohodičce, kdybych nebyl vocas a nestrkal prsty, kam nemám. Když jsme skončili, jeden týpek mě hodil bliž k centru a já navštívil Pekáč. To je taková každodenní rutina. Já si nemůžu dovolit dělat týdenní nákupy s tím kolem.
Ve sprše jsem si po dlouhé době umyl vlasy šampónem a to je pak hrozně na hovno. Ony se vyrovnají a útočí na moje oči. Ještě jsem sundal náplast z prstu a jak to bylo celý den v relativním klidu, tak to srostlo. Hlad mě skoro paralyzoval, takže jsem se dnes kulinářsky rozjel, těstoviny a kuře… Potom jsem pracoval na svojí slávě a jak jsem slíbil, sdílel jsem deníček po třech dnech, kecám. Na druhou stranu je to tam, tak nepruď.
Dobrou.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s