Kdo maže, ten jede 2x

21. 7. 2016

Tenhle den byl docela vo hovně, ale že ho bylo. Taky mě tenhle den dokázal překvapit i o 3 dny později.

IMG_1274

Nemůžu si odpustit vás neuvést do obrazu. Tento ten, který se shodou okolností povedl nejdelší ze všech zapsaných, jsem vymazal. Prostě jsem ho vzal a vymazal, takže teď, když jsem si sedl opravovat deníček, ou jeee, nemilé překvapení, Šmudlo. A kurva, zpíčenej deník, já se z toho poseru. Dvě hodiny práce v kundě zase, a to jen kvůli drobné nepozornosti. Jen si procvič paměť, Šmudlo…

Dal jsem si budíček na 7 ranní, abych poprudil Extrastaff, jestli pro mě mají práci. Oni, že ne a já měl opět radost neradost. Ten pocit, když máš radost, ale nevíš, za co budeš žít. Tak jsem bezstarostně spal dál.
Na pohodičku jsem si dal vydatnou snídani a dělal víceméně hovno. V okamžik, kdy se hvězdy postavily do vyžadovaného seskupení, jsem vyrazil do města, nebo to byla náhoda. První zastávka byla u botanické zahrady. Věděl jsem, že tam mají poštovní známky na pohledy a taky je tam můžu rovnou nechat. Pohledy jsem chtěl poslat asi od dubna. Nemyslel jsem si, že to bude tak časově náročné, ale ta velká chvíle je tu. 33 dolarů za známky a pohledy jsou ready letět po celém světě.
Když už jsem byl u botanické zahrady, neodolal jsem pokušení si zachytat Pokémony. Opět se ve mně probralo děcko. Chodil jsem po celé botanické zahradě jak retard s telefonem před xichtem. Přesně takhle poznáš hráče Pokémonu. Oni jsou totiž ve své realitě a na okolní docela serou jako já. Vyplašil jsem 20 kachen, chodil zigzagem a občas narazil do větve. Nebyl jsem však jediný exot v parku, bylo nás víc. Tahle hra mě docela zaujala, protože je to první hra, co opět dostala děti ven. Jasně, nejsou zcela v realitě, ale furt lepší než sedět doma na prdeli. Ještě k tomu to neuvěřitelně socializuje lidi. Je daleko lehčí navázat konverzaci s neznámým člověkem, když máš nějaký společný zájem. Jsem zvědav, jak dlouho to vydrží a jestli s tím přijde nějaká nová tendence…
Jedinou tendenci, co jsem vypozoroval, bylo, že se mi málem vybila baterie. Jakoby není to zcela hra pro telefony. Vyrazil jsem do Extrastaffu, protože jsem šmudla a zapomněl jsem si včera vzít ty papíry. Paní zase dělala, že mi hledá práci, ale nějak jí to moc nejde. Čapl jsem jen papíry a jel do pryč. Přesněji zjistit si, jak je to s těmi daněmi.
Čekal mě šok ještě před vstupem. Nějaký sekuriťák mě před ním vyžádal o můj pas. Jako co je nějakému sekuriťákovi do mého pasu, ať si políbí prdel. Víte, moje datum odletu se blíží a tak i moje trpělivost se opět vrací k pražským standardům. Zeptal jsem se tedy vopičáka, z jakého důvodu chce vidět můj pas. On měl skvěle připravenou odpověď, na kterou jsem opravdu nebyl ready. Jen mi ukázal tabulku na dveřích. Kámo, pochopil jsem, že mě tam nepustíš, aniž bys viděl můj pas, ale z jakého důvodu ho vyžadujete. Vopičák mě ignoroval, já mu podal pas a slušně poděkoval za poskytnuté informace. S prvním krokem v budově mi jiná vopice odebrala helmu od kola. V klidu, možná mi chceš zkontrolovat i prdel, třeba tam mám půl kila koksu. Hlavně, že batoh vás nezajímá, co kdybych tam měl bombu… říkám bombu, retardi.
Paní u přepážky mi něco říkala, ale já toho moc nepochopil. Měl jsem dojem, že nemluví anglicky. Moje lingvistické schopnosti mi však umožnily pochopit dost zásadní informaci. Vrátíme vám okolo 7% toho, co jste zaplatil na daních. To si děláte prdel ne, takovou almužnu. Dala mi k tomu i papír, že pokud tu almužnu chci, musím to vyplnit. Usadil jsem se ke stolu a oči sekuriťáka mi vyvrtávaly dírky do zad. Jako vždy je na papírech použitá ta další angličtina, které moc nerozumím. Zavolal jsem tedy P, ať mi to hezky vysvětlí. On mi jen potvrdil almužnu a řekl, že to můžu poslat i na cizí účet. Což je důležitá informace, platím-li za účet 10 dolarů měsíčně.
Naběhl jsem za další přepážku, abych si vzal dva nové papíry na vyplnění. Ovšem týpek na přepážce mi řekl, že mi ty papíry dát nemůže. Říkám, to se nemůžeš projít 3 metry a vzít tam 2x tento papír. On si totiž nebyl jistý tím, jestli je k tomu oprávněn. Jen jsem se smál, jaký je to vocas, a šel do fronty za správnou přepážkou. Během toho, co jsem se smál, ke mně přišla paní a dala mi ony dva papíry. Totiž ten týpek nebyl až takový vocas. Zaběhl za jinou ženskou, co měla oprávnění, a ta mi dala papíry. Co na to říct, výjimka potvrzuje pravidlo.
Cestou do banky jsem se stavil u obchodu se spreji na to ničení fasád. V jeho okolí byl nádherný Street Art a Graffiti. Dokonce jsem musel odsouvat 4 popelnice, abych měl hezkou fotku. Chvíli šlapání a byl jsem v Palms (obchodní centrum) v pobočce banky. Paní za pultem jsem se snažil vysvětlit, že chci ukončit platnost mého účtu k datu x. Mám pocit, že oni to tady neznají, jako ukončit k datu… To nemyslíte vážně ne, dneska na to mám čas, tak to chci udělat. Nechci se s tím srát před odjezdem. Paní až po 15 minutách našla řešení mého problému. Prý se účet dá zrušit i přes internet banking, tak jen aby. Kdyby mi to řekla rovnou, tak bych ji tam 15 minut nesral.
Nebylo nijak pozdě a já si ještě zachytal Pokémony. Chvíli na to jsem potkal dalšího hráče a dali jsme se do řeči. Zářný příklad socializace, protože to byla 9 letá holka. Přestaň se smát.
Doma byla docela nuda a já napsal H. Prý mám makat, ať stihnu kafe a chleba s paštikou. Takhle rychle jsem ještě u H nebyl. Vešel jsem do baráku se slovy, chtěl sis prověřit moji pohotovost. Ha, já jsem vždy připraven. No a dnes jsem ještě rozhodl zasvětit vás do našeho pimpongu. Ten totiž vypadá tak, že si před každým zápasem dáme chlebíček a pivečko. Já jsem ten typ, co mu stačí tři, takže hry stojí za to, obzvlášť hrajeme-li třetí. Potom se divíme, že to lítá všude. H to lítalo víc, takže ne že bych chtěl machrovat, ale dával jsem mu bídu. Možná kdyby to hrál na stůl, tak bychom si víc zahráli.
Večer se hnal na vlně euforie, ale nejen na ní. H musel jít dříve spát kvůli práci a já měl čas na zábavu. Ano ano, zase Pokémoni. V půl jedenácté jsem potkal dalšího retarda, co to hrál taky. Ještě, že nejsem jediný… Málem jsem kvůli tomu pronikl i na nějakou zahradu. Když jsem tak chytal, tak jsem si pokecal s Korektorkou, která pokaždé machruje, že v práci maká přibližně hodinku. Asi jí budu muset vymyslet lepší gramatické hlavolamy.
Dobrou.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s