Muzeum letectví

28. 7. 2016

Nečekej žádné super příběhy letadel a jejich pilotů. Třeba to tam bylo, ale já neměl čas si to přečíst. Na druhou stranu super zábava na dálnici.

IMG_1843

Pohodičková nálada mi nechyběla ani dnes, bez práce to je pohodička. Umyl jsem si kadeře, zahrál jsem si, bez stresu napsal deníček a vyrazil do města.
Stačilo těch pár dní prosezených doma. Když už jsem tady, tak musím někam vyrazit. Dalibor mi včera doporučil zajít si do leteckého muzea. Deset kiláku jsem šlapal na kole a hledal Pokémony, až nakonec objevil muzeum. Kolem infostánku jsem chtěl projít nenápadně, abych náhodou nemusel platit. Domníval jsem se, že je to free, ale nechtěl jsem se o tom přesvědčit na vlastní kůži. Ovšem paní na infu byla rychlejší a hned se mě vyptávala, jestli se jdu podívat. Nebylo cesty zpět, kápl jsem božskou a ona mi vysvětlila kde co je, dala plánek a nechala jít. Mise splněná…
Měli zde okolo 15 letadel a spousty artefaktů z válek a tak. Nějakou historii letectví v NZ a průřezy různými motory. Během alone prohlídky – kde mě nejvíce zaujal americký vrtulník typický pro Vietnam. Působil dost ikonicky – mi jeden pracovník muzea vysvětlil, jak funguje tryskový motor. A i v angličtině jsem to docela pochopil, ale neptej se mě na to. Každopádně mě to velice potěšilo. Nakonec jsem v muzeu byl asi 1,5 hodiny a následně vyrazil do centra, ale jak.
Říkal jsem si, že nepojedu stejnou cestou zpět, protože potřebuji zajet do Extrastaffu. Tak jsem jel podle značení do centra města. To se mi stalo osudným, kdy se silnice proměnila v dálnici. Jasně, že jsem byl línej to objíždět a jel po odstavňáku asi 5 km. Je to v klídečku, občas okolo tebe sice v kilu proletí náklaďák, ale je v dostatečné vzdálenosti. Nevím, co by na to říkali policajti, myslím si, že jsem žádné nepotkal. V Extrastaffu musím říct, že odjíždím. V úterý jsem jim ještě tvrdil, že tu budu do prosince. Oprávněně mi situace naháněla husí kůži. Ovšem paní, co se o mě stará primárně, zde nebyla. Ok, tak to ještě odložíme.
Jídlo mi pomalu dochází, takže sem to vyřešil a koupil si pomeranče a Oreo sušenky. Tak nějak, aby se to zdraví vykompenzovalo. Doma přišlo druhé kolo oznámení, že odcházím. Když jsem tak nějak paní slušně nastínil situaci, tak její reakce mě překvapila. Ty jedeš do Thajska jo, tak to je skvělé, užij si to tam. Žiješ jenom jednou a to je skvělý čes na cestování, jen tak dál. Ještě mi popsala místo, kde zítra pracuji, že tam chodila, když ji bylo 5 let. Teď jen doufám, že mi dají práci na celý příští týden. Jestli jo, tak je to od nich velice milé. Ovšem jestli tohle zahrála, neměl by ji minout Oskar. To víš, nesmím ji přechválit a potom zase psát něco jiného.
Po večeři jsem přijel k H na klasický čtvrteční pimpong. Ten pimpong mě fakt baví, spíš celkově nějaká taková ta společenská aktivita. Při kafíčku a i potom jsme kecali s Vaškem, který se vrátil z Čech. Jeho pocity jsou smíšené, vše má své pro a proti. Ok, pravda je asi ta, že si v ČR našel buchtu, a to se ti pak nechce do žumpy. Pro a proti ochutnám asi i já, uvidím, jen doufám, že to nebude tak drastické jako příjezd na Zéland. U krbu jsem machroval, jaký jsem řízek horal a Vašek mi to všechno sežral.
Vyrovnaný souboj s H skončil vítězstvím pro mě. Bohužel si s námi nezahrál Vašek, prý bychom brečeli. To víš, že jo… H začal uklízet kuchyň a nechtěl pomoct. To sem píšu, abych nebyl za čůráka. Rychle jsem se zdekoval domu, psal deníček a žral Oreo.
Dobrou.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s