Cesta

29. 7. 2016

To je to, oč tu běží.

IMG_1917

Vstávat v 6 je hustý. Jakoby jo, ale když jsem plaval, tak jsem vstával každý den ještě dřív, šest let v kuse. Teď bych rád na takovéto píčoviny zapomněl a spal, jak se mi zlíbí. Jenže dnes je velký den, čeká mě první pracovní den v tomhle týdnu. Byl jsem tak nažhavený, že jsem ani pánev na vejce nepotřeboval.
Pokud máš kolo, tak cesta do práce je většinou příběh sám o sobě. Ráno kolo přináší mnoho zajímavých momentů, jako třeba zkurvenej vítr. Pff, zase jsem chytal nervy, protože jet proti větru je skvělý trénink. Jenže trénink v 7 ráno máš v píči. Ovšem první paprsky slunce rozzářily i mě a já se jen usmál a radoval se za ranní trénink. Jako jde jen o přístup. Zatáčku, kde jsem měl najet na mega prudký kopec, jsem samozřejmě minul a musel jsem se vracet. Pecka, děkuji, fakt bomba. Jenže tentokrát mi foukalo do zad. Po prvních 10 metrech tlačení kola do kopce, nic jiného nepřicházelo v úvahu, mi zavolala paní z Extrastaffu. Není divu, jedu-li do práce o 30 minut později. Naštěstí za chvíli jedu pryč, protože bych to dokázal natáhnout i na hodinu, ale psal bych si tam stejně, že jsem dojel včas. Řekl jsem, že za 2 minuty budu na místě, a vyfotil si východ slunce.
Dnes jsem opět dělal píčuse, takže jsem se vyzbrojil koštětem a šel prášit po celé stavbě. Naštěstí mi týpek dal aspoň masku, jinak bych tam nechal plíce. Na celé stavbě (malý baráček) byly všude piliny. Nikam jsem nespěchal a pomaličku zametal a psal si s kámoškami. Ulala, Mistr Casanova. Musím přeci dělat něco užitečného v práci. Hnojení půdy před oráním je dost důležité, jinak nemáš co zvorat. I po 4 dnech volna se nic nezměnilo, práce mě fakt srala. Metal jsem koštětem až do 16,30. Stavbyvedoucí, jestli se to tak dá nazvat, mě zase pochválil. Dokonce se ptal, jestli nemám nějaké stavební zkušenosti. Nakecal jsem mu hodně hlodů, ale je to jedno, když jsi schopný. Ovšem práci by pro mě měl až za dva týdny. Tak za dva týdny ti na práci fakt seru, kámo… haha.
Cesta domů začala krpálem dolů. Sice jsem se zaručil paní z Extrastaffu, že nepojedu dolu na kole, ale touha vyzkoušet funkčnost brzd převládla. Vší silou jsem zmáčkl brzdu a kolo mělo tendenci občas zrychlovat. Je to takový vzrušující okamžik, kdy nevíš, jestli za dalších 5 sekund nepoletíš rychlostí světla. Tentokrát mě dobrodružství minulo, překvapení co. Zajel jsem si po cestě do obchodů s koly, jestli by náhodou to moje neodkoupili. Prý mi za něj dá 40-50 dolarů. No ani mě to moc nepřekvapilo.
Doma jsem si dělal svačinku na zítřejší výlet a vařil bujón. Samozřejmě, že ne cíleně, ale jen jsem chtěl rychle rozmrazit maso. Takže se trošku chytlo na krajích. Bylo mi poslané video od V a to mi běželo jako pozadí při vaření. Říkali tam, že by člověk měl dělat to, co ho baví a v čem je dobrý, ono je to dost úzce spjaté. Ovšem s dalším tvrzením mám problém – cesta je důležitější než cíl. Už jsem to slyšel a ne jednou, ale jak si to uvědomit. Představ si Rolls Royce a tu cestu k němu. Předpokládám, že to nebude žádná prdel… To mě sere, ale na druhou stranu ještě na to mám čas. Ten týpek říkal, že jemu to došlo až v 50.
Popovídal jsem si s Korektorkou a Maminkou, nasdílel a napsal deníček a nyní konečně mohu jít do postele. Jen doufám, že se zítra v 4,45 proberu… Dobrou.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s