Soukromá vyhlídka

31. 7. 2016

Pěkně jsme z ní viděli Arthur´s Pass a pěkní jsme byli potom i my.

IMG_2280

Ráno jsem se po dvou hodinách válení v posteli potýkal s problémem, co si dát k snídani. Neměl moc na výběr a udělal si opět vajíčka, i když už mám problém je do sebe natlačit.
Potom jsem vytlačil včerejší den a chtěl udělat video. Ovšem zjistil jsem, že mi nefunguje editor. Tak jsem zavolal H, protože mi tam stálo kolo. Ten se zrovna stěhoval, takže jsem k němu rychle naběhl, abych mu pomohl. H jako vždy udělal kafe a my se vydali na střechu baráku přes jeho nové okno. Pěkný výhled, krásné počasí a kávička s H. Co víc si přát. Užívali jsme si chvíli pohody a já myslel na svůj odjezd. Je to divný pocit. Spíš si myslím, že je to další změna pro mě a proto se mi do ní moc nechce. Zéland je taková pohodička, žádné stresy a tak. Praha je o něčem jiném a já už si zvykl tady a najednou jedu opět do hajzlu. Jasně, že se mi chce, básním tu o odjezdu 8 měsíců, ale mám myšlenky typu, jestli bych tu neměl zůstat déle a využít celý potenciál víz a blá blá blá. No jo, už i Šmudla změkl. Na druhou stranu bych tu dělal hovno. Jen jel těžkou pohodičku a nadával na práci. Poslední dobou již cítím, že Zéland už není tak nepohodlný, jak byl, a to je špatně. V komfortu se špatně roste a ten Christchurch přináší. Stabilitu a komfort, zabiják progrese, takže rychle pryč.
Slezli jsme ze střechy a vrhli se na stěhování. Chudák H to se mnou měl těžší, protože po chlebu s paštikou mi to fakt nešlo. Nedokázal jsem vzít ani postel normálně do rukou. I tak jsme to asi za 2 hodiny zvládli všechno přenosit. Trochu to odsrala zeď na schodišti a rošt, jinak bez ztrát. Do starého pokoje H jsme přemisťovali stůl z jeho nového pokoje. No a protože jsme si neotevřeli pořádně dveře, stůl se nechtěl vejít do futer. Strávili jsme u toho 15 minut, než nám došlo otevřít dveře na plno. V tenhle moment si řekneš ach jo, neměl bych tolik paštikovat. Obzvlášť, mám-li něco dělat. Když se všechno odneslo a my nainstalovali skříňku na zeď, šli jsme zase na střechu a zahrát si pinčes. H mě zničil a já smutňoučký opouštěl jejich pozemek. Ani Pokémony jsem dnes nenachytal.
Doma jsem si dal dvě klobásky a vajíčka. Klobásky a evropský chleba mi ráno věnoval Maďar. Vajíčka se mi natolik povedla, že mi i chutnala. Chtěl jsem stále udělat video, ale program ne a ne se spustit. Nakonec jsem našel novější verzi v již stažených souborech a ta běžela. To ovšem nic neměnilo na faktu, že se moje záběry se nehodily na tvorbu videa. Docela smutné, ale je tu ponaučení pro příště. Zabalil jsem video a koukal se na treky. Mám volnou ruku na poslední trek na Zélandu. No a vypadá to zajímavě. Na vrcholy pod 2 000 jsem se ani nedíval, teď jen, aby H nebrečel, že je to moc.
Jako vždy jsem sepsal deník a se skříženými prsty šel spát, doufám, že mi zítra dají práci.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s