Tour de Zealand

1. 8. 2016

Normálně by ses z toho posral. I moje Máma i milá Korektorka si všimly, že jedu těžkej šmudla style.

IMG_2316

Já se tak bál, že tenhle den nepřinese žádné vzrušení, ale neboj, dnes tě opravdu pobavím. Dal jsem si na 7 budík a vysral se na něj. Ovšem v půl osmé jsem volal do Extrastaffu a oni, že se ozvou. Známe to, vaše ozveme se. Tak jsem si říkal, no tvl, co budu jako dneska dělat… Chvíli na to, jak jsem přemítal, začal zvonit telefon. Já si myslel, že mě zprcaj za připisování hodin, ale mýlil jsem se. Slečna mi sdělila, že pro mě má práci kokota a já byl štěstím bez sebe. Vidina toho, jak se válím ve vaně s penězi, mě opravdu těšila, ale to by mi museli platit v běloruských rublech. Zpět do reality, do které mi přišla sms s adresou. Já, jak mi to nabídl telefon, jsem jen klikl na číslo a ulici a automaticky se otevřela navigace. Ta mi ukázala 30 minut cesty autem. To nemyslí vážně, ne, ale stejně mi jinou práci nedají, takže hurá na kolo.
Jako vždy jsem minul pár červených, hodil zlé pohledy na řidiče a taky mě trápilo, že ta práce je nějak daleko. Ne, že by mě trápila ta cesta, moje prdelka to jistě ocení, ale bylo mi to divné, že by mě posílali tak daleko. Furt jsem šlapal jako o závod, až jsem se dostal na místo… A na jaké vlastně místo jsem se dostal. Tady není nic, jen pár baráčku v okolí, ale ne s mým popisným číslem. Samozřejmě, že mi v hlavě začalo nabíhat, jací to jsou vopičáci, že mi dali na píču adresu. Na druhou jsem si ještě jednou zčekoval smsku. Z té jsem vyčetl, že můj telefon nevzal v potaz čtvrť, ale jenom ulici. Ono, když ti to ukáže stejnou ulici někde v Americe nebo Austrálii, tak je ti jasné, že je to sračka. Ovšem ne, pokud adresa vypadá docela reálně. Podíval jsem se tedy znovu do mapy a ta mi naplánovala další projížďku na 23 minut autem. Do prdele, takže po téměř 30 km zjistím, že jsem v píči a jedu zpět do města. Jasně, že jsem byl nasranej jako svině. Jenže já již dokážu krotit své emoce. Nevím, jak jsem to udělal, ale chvíli na to jsem se již smál. Protože si stejně napíšu, že jsem pracoval od 8,30 a oni mi proplatí jízdu na kole. Takže co víc chci.
Byl jsem línej zase objíždět dálnici, a tak jsem jel po ní, seru na to. Úskalí přišlo v moment, kdy jsem se dostal na dlouhý most, kde nebyl odstavňák. Sotva půl metru ode mě proletěly asi 3 náklaďáky a vytroubil mě jeden vocas. Most jsem zdárně minul a radši se již na dálnici vysral. Asi po 200 metrech jsem se koukl do navigace a zjistil, že se musím vrátit na dálnici. Ta naštěstí již měla pruh pro kola. No to jsou prostě zélandské dálnice, to neřeš.
Do práce jsem dorazil v 11,45 a vyrážel jsem v 9. Trošku zpoždění, ale tady je to stejně všem jedno. Hlavně nejsem prý první, komu se to stalo. Následovalo poučení o bezpečnosti práce, jako vždy, když jsi někde první den. Při poučování mi týpek jako 2. bod a prý taky asi nejdůležitější sdělil, že zde jsou kamery. Prý mám neustále vypadat zaměstnaně, jinak ho zjebou a potom on mě. Ach jo, vy kiwáci někdy fakt dáváte. Dobře jsem se zasmál.
Pracoval jsem na skladu lešení. Vlastně zbytek dne jsem jen promazával závity na trubkách a udělal pár dalších píčovin. Snad ta nejlehčí a překvapivě i zábavná práce na Zélandu. Při odchodu mi řekl, ať zítra dorazím na 8, čímž mě velice potěšil, aspoň si tu vanu napustím těmi rubly.
Nasedl jsem na dranďáka a vyrazil domu a byl jsem dost šťastný, že nejedu z té prdele. Když jsem dorazil domu a spočítal si to, vypadlo na mě 68 km. Jasně, není to žádná hitparáda, ale já jsem neměl ambice na Tour de Zealand. Fakt poser a zítra to sotva došlapu do práce…
Doma docela klasika, nuda. Jenže já si dokázal zpestřit i tak již dost okořeněný den. Dnes jsem si totiž udělal k večeři těstoviny s rybou. Vím, že spousta lidí mi to nebude věřit, ale je to tak. Ryba sice již byla vyfiletovaná, to bych jinak nedal, ale víš jak, poprvé, co to nebylo kuře. Barák potom smrděl náramně.
Večer jsem si popovídal s Maminkou, která doufá, že si s tou hlavou něco udělám. Také jsem si popovídal s mojí milou Korektorkou, která mi vyprávěla o tom, že si její milá maminka všimla, že již nepíšu milá Korektorka, ale jen Korektorka. Takže nyní bude všude o slovo navíc a stejně jsem to sem napsal, protože mi milá Korektorka řekla ať to sem nepíšu. Jsem rebel.
Dobrou.

IMG_2327

Čekuj to, není tam kuře…

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s