3. 8. 2016

Jako kolo mě baví, ale všeho s mírou. Poslední dva dny a můžu ho hodit z útesu nebo prodat. Hádej, co udělám…

Musím se přiznat, že se mi vůbec dnešek nechce psát. Ne, že by se nic nedělo, znáš mě, ale jsem unavený jak prase a ráno zase do práce. Je dvanáct a já teprve začínám psát…
Budíček mě opravdu potěšil, málem jsem nevylezl z postele, ale nakonec to skončilo happy endem. Všechno jak má být ráno a dokonce jsem vyrazil včas. Přes noc pršelo a já doufal, že přes den to bude v pohodě. Ovšem celou cestu, jak jsem jel do práce, déšť nabíral na intenzitě. Prostě 14 km do práce je málo, tady máš ještě sprchu for free.
Do práce jsem dorazil téměř včas. Šéfik na mě hodil pohled a zeptal se, jestli mám nepromokavou bundu. Ukázal jsem na sebe. On jen protočil oči a řekl, ať si vezmu jednu z dílny. Jsou tu hodní na mě. Stále pršelo a já přeskládával tyče od lešení podle velikosti. Xkrát jsem se sekl šuplíkem, takže jsem si jen přidělával práci, hmm.
Do oběda bylo hnusně, ale naštěstí pro mě jsem po první přestávce pracoval pod střechou. Jinak by mě ta práce dost srala, i tak jsem byl unavený… Pro mě je to docela nezvyk jezdit 14 km do práce na kole. Obzvlášť po pondělku, kdy jsem si dal hroznou bídu.
Nakonec se počasí umoudřilo. Já jsem vypil asi 5 káv a už jsem se necítil tak zle. Šichta rychle utekla. Já značně pochroumaný od předešlých projížděk na kole jsem nikam nespěchal. Dnešní večer jsem měl pro sebe. Nebo spíš pro tebe, deníčku. Protože jsem se umyl, najedl, chvíli se koukl na nějaké sračky a potom deníčkoval. To jsem ani neudělal galerii za červenec a od zítra bych měl mít nabitý program. Pravděpodobně půjdu zase k H na pinčes nebo tak. No a každý další den je něco. Hlavně, že jsem nechtěl, abys se mnou jezdil do Thajska, viď, deníčku.
Odbila dvanáctá já vše nasdílel a ještě sepsal dnešní famfárový den…
Dobrou.