Co se stalo mezi tím?

9. 8. 2016

Jsem zvědavý, jestli někoho bude trápit tato otázka. K závěru deníčku bych řekl, ať nečekáš žádnou hitparádu… Jen tě prosím, zaříď si to vízum a už někam vypadni…

img_2821

6,30 mi zvoní budíček a je tu můj poslední den na Zélandu, minimálně pro tentokrát. Včera jsem slíbil H, že dostane po ránu snídani, aby měl krásný den a hezky na mě vzpomínal. Vejce a šunka padly na pánev a chvíli na to dorazil H. Udělal mi kávičku a sobě čaj. Po snídani mi H věnoval krabičku na paštiku. Je to suvenýr suvenýrů. Mám zde hodně zážitků spjatých s paštikou. Obejmuli jsme se… H mi popřál hodně štěstí a já doufám, že se brzy potkáme v Praze nebo kdekoli jinde.
Potom jsem si dal sprchu a předběžně pobalil věci. Usedl k deníčku a chvíli na to se v mém pokojíčku objevila Sandra, přítelkyně Petra. Ten, co na mě křičel, když jsem ho vyděsil klaksonem, haha. Zakecali jsme se a já už tolik nehrotil ani deník, ani nic jiného. Potom vstala i Marťa a doplnila naši konverzaci. Když byl tak akorát čas, usedl jsem za deníček a dopsal poslední den.
Hodina a půl do odjezdu a já ani nemám sbaleno. Rychle jsem naházel do batohu 20 kg, což nebyl problém, vzhledem k 7,5 kg čokolády. Zbytek věcí jsem narval do příručního zavazadla, které je teď téměř větší než normální zavazadlo. Dokonce jsem si stihl udělal i oběd… Marťa nastartovala káru a Sandra mi ustoupila místo spolujezdce. Je hezké, že lidi chápou, že nerad jezdím vzadu.
Patnáct minut na to jsme si udělali pár selfie a holky mě obejmuly a daly pusinku. Marťa mi dokonce věnovala parádní nálepky pro štěstí. Čapl jsem oba batohy, jeden na záda, druhý na břicho, tohle se od dob mého příjezdu nezměnilo. Odevzdal jsem zavazadlo a upaloval do letadla směr Auckland. Bohužel jsem neseděl u okna, takže nemám žádné super bombové fotky…

Zde je záměrně odstavec oddělen mezerou, a to protože jsem v tomto období byl 2 týdny v Thajsku a již přes týden v ČR. K Thajsku, pokud by o to byl zájem, tak bych byl ochoten udělat deník i o Thajsku, protože bylo zajímavé a plné nových zážitku. Co se týče návratu do Čech, normálně by si to taky zasloužilo článek…

… Takže dnes je 7.9. a já dopisuji svůj poslední den. Říkáš si: není divu, vždyť jsi línej jak prase. Normálně bych ti dal za pravdu, ale tentokrát ne. Normálně, když jsem přiletěl do Taipeje, chtěl jsem pokračovat v deníčku a následně to v Bangkoku dodělat, abych měl čisté svědomí. Ovšem můj laptop se rozhodl pro jinou cestu. Rozhodl se, že se ani nezapne. Tím pádem poslední den dopisuji o 3 týdny později.
Po pravdě jsem sem chtěl napsat pár sentimentálních žvástů a tím ukončit můj deníček, že nejsem až takové hovado. Jenže to zní tak uboze… Jasně, že mi bude Zéland chybět, i lidi, které jsem zde poznal. Samozřejmě, že jsem vděčný všem, co mi jakkoli pomáhali, i když o tom třeba ani neví. A ovšem, že jsem si uvědomil, že Zéland není zas tak hrozné místo. Ale myslím si, že věta: „Chtěl bych, aby každý jel na Zéland.“ mluví za vše. Nebyls, nepochopíš…

Dobrou.

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s