Jede se na Jetboat

7. 8. 2016

Takhle nádherné počasí a ještě k tomu v horách jsem dlouho neviděl. Jen škoda, že se mnou Zéland opět vyjebal. Byl jsem z toho smutný.

img_2759

Po včerejšku mě budíček opravdu dostal. Měl jsem problém opustit postel, ale jetboat čekal. Naběhl jsem do supermarketu na lov potravin… Jak jsem vstával brzo, tak mi na vše krásně stačil čas. U H na mě již čekala káva. Nestačili jsme ji ani dopít, když kde se vzal tu se vzal D s kumpány. Most se zatřásl před Ipsumem, ale vydržel. Oslavný klakson probral všechny obyvatele. Pánové H a Šmudla dosnídali, takže se mohlo vyrazit. Mně přidělili poslední řadu v autě, kde by nestačilo místo ani 10 Somálcům.
Téměř celou cestu jsem ležel se zavřenýma očima, ale nespal. Mně k tomu totiž chybělo místo spolujezdce, takhle vzadu to není prdel. Ovšem byla tu ještě jedna věc, která mě velice tížila. Dnešní počasí bylo naprosto perfektní, nikde ani jeden mráček. Tohle je fakt pojeb, dnes jsem měl být v horách. Jako Jetboat je super, ale na hory to fakt nemá. Vlastně mě to tak trochu mrzelo celý den. No jo, Zéland je nádherný, když se to nehodí.
Protože kluci jsou již dospělí, tak jsme dorazili na Jetboat 45 minut před jízdou. Musím říct, že nepočítaje chlebíčky jsem se epicky nudil na té kamenité planině. Než nastal onen moment rozdání vest, já přežabkoval skoro všechny ploché kameny na druhou stranu řeky. Usadili nás na lavice bez pásu do lodi. Týpek dal krátkou instruktáž a rozjel loďku. Ta se nesla skoro nad hladinou vody, ale to bylo tak všechno. Směrem nahoru jsme párkrát zastavili se podívat na pěkný výhled a jelo se zpět. Tentokrát s loďkou více zatáčel a jel i rychleji. Ovšem vůbec nevyužíval potenciálu plavidla. Když dělal ty své slavné otočky o 360 stupňů, tak udělal vždy jen jednu a ne třeba deset za sebou, aby byla možnost, že nám bude hrozně špatně. Takže děti se usmívaly a mě mrzly ruce. Ovšem P to našel za 44 dolaru, normálně to stojí v sezóně 100, takže to bylo fajn, proč si to nevyzkoušet.
Kvůli takto skvělému počasí jsme se nemohli vyhnout rybolovu a prodírali se křovím až k řece. Jako vždycky je to o vulgární slovní zásobě za občasného doprovodu nějakých jiných slov. Dnes jsem měl štěstí a našel i normální místo na sezení a využil ho na namazání krajíce. Patnáct minut klukům stačilo na pochopení, že to nemá smysl. Začali třpytky házet po sobě, ale nic se nestalo. Já si mezitím našel větší kámen a hodil ho do vody hned před D, který seděl na břehu. Sprška ho potěšila. H vyndal 5x větší kámen a ten spadl ještě blíž. Nakonec byl D dost osprchovaný a utekl do úkrytu. Z něho ozbrojený klacky je po nás házel. Jakoby kluci jsou dospělí, ale ještě ne natolik, aby po sobě neházeli klacky. Každý dostal pár zásahů a klacky jen svištěly okolo hlav. Já chtěl lepší strategické místo… když jsem se na něj snažil vylézt, D hodil osudovou ránu. Ten vocas mě trefil přímo špičkou do hlavy, mně se zatmělo jako svině a bylo jasné, že je po prdeli. Jako ve škole, vždy se hrálo, dokud to někdo neschytal, tentokrát jsem to byl já.
Sbalily se pruty a my lezli po kamenech zpět k autu. Jako vždy jsem šlápl do vody a namočil si aspoň jednu tenisku. Hmm poznámka: na Zélandu je divné, když si nenamočíš boty. V autě jsem se opět uložil ke spánku, kluci zastavili na nějakém pěkném místě, ale já měl víc práce se spánkem. O to se ovšem postaral H hozením sněhu do mého krásného xichtíku. Dík kámo, teď jsem freš jak nikdy. Nezbylo mi nic jiného než vylézt z auta a přidat se ke koulovačce…
Nakonec mě vyhodili u H, vzal jsem kolo a jel domu, kde jsem tak napůl sbalil věci a zavolal H. Ten pro mě dorazil a převezl mě k nim do mého pokoje. Naposledy… to jsou ty chvíle, kdy si uvědomuješ, že žiješ jen jednou. Koupil jsem ještě flašku na večerní párty, kam přijel P i D. Hráli jsme pimpong, chlastali a kecali. Bylo velmi milé, a to ne poprvé, slyšet od kluků, že jim budu chybět, a že šmudlu jako já asi už nepotkaj. Vy mi budete taky chybět, kluci, byli jste mým domovem na Zélandu, kam jsem se mohl vždy vrátit. Děkuji vám.
H mi opět přinesl jídlo až pod nos, protože jsme se domluvili, že budeme vařit spolu. On je naštěstí hodnej a nebere to doslovně. Láhev padla docela rychle a já se stále cítil fresh, i když si teď uvědomuji, že jsem nebyl, haha. Mrtvolka spadla do postýlky a ani nenaškrábala deníček… dobrou.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s