Předposlední den

8. 8. 2016

Do píče, tak jsem tu chvíli chtěl a ona je tu přímo přede mnou. Jenže dnes to již není tak očividné, že bych chtěl domu. Jasně, těším se tam, ale tady jsem taky našel domov.

img_2813

I přes to, že jsem si to uvědomil až večer, začíná můj předposlední den na Zélandu… H mě ráno vzbudil a udělal mi kávičku a normální chlebíček k snídani. Následně jsem si dělal účet na IRD, aby mi vocasové vrátili nějaké love z daní. Trvalo mi věčnost zjistit 4 posraná čísla, ale nakonec jsem to zvládl. Šikovný chlapec, jen škoda, že jsem u toho strávil 3 hodiny.
H se vysral na práci a rozhodl se, že mi bude dělat řidiče. Asi ne dobrovolně, ale šlo mu to. Zajeli jsme do banky, vrátit boty do Extrastaffu, kde mě připravili o 20 dolarů kvůli posrané reflexní vestě a rukavicím. Docela židi, obzvlášť, když jsem jim tam ty smrduté boty ještě čistil. Paní z Extrastaffu se jako vždy usmívala a popřála mi hodně štěstí a bezpečné cestování.
Hodil jsem papíry na IRD, takže H tam už ani nemusí jezdit, a protože zavírám svůj bankovní účet, tak H dostane nějaké love ode mě. Kousek od IRD je nějaký outlet, kam jsme najeli utratit těžce vydělané prachy. Já si vyzkoušel přes 10 kraťásku. Servis v obchodě, kde prodejci dělají hovno, byl na kiwácké urovni. Nechali mě věšet věci zpět na ramínka, v ČR bych to nikdy nedělal. I když mě vocasové nasrali, tak jsem si i přesto koupil jedny kraťasy jako památku na Zéland. Upřímě řečeno kvůli tomu jsem je nekupoval. H mě už prosil, abychom vypadli pryč, ale nakonec se sekl sám u stojanu s tričky a co jsme tam našli. Trička od OBEY, něco si o tom přečti na Wikipedii. Bohužel tam byly poslední kusy, ale i tak si H koupil dvě trika. Naštěstí pro mě, ale o tom bude řeč později.
Proběhl jsem snad všechny suvenýr shopy a nakoupil nějaké sračky. Následně jsem si koupil do Čech 7,5 kg čokolády, jak jsem sliboval. Teď je problém s tím, kam to umístím.
Než jsme se nadáli, bylo po 4. hodině a jeli jsme domu, kde jsem H zabavil tričko s tím, že to je dárek pro BFF. No neměl radost, ale když to bylo pro BFF, tak mi ho nechal. Dárečky jsem zmastil na jedničku, už je jen dovézt… hlavně tu čokošku.
Konečně přišel pravý čas na pořádný krajíc s paštikou a k tomu kávičku. Ještě jsem si skočil do obchoďáku poslat dva pohledy a dát penízky H za tričko. Tam mě mile překvapila paní na infu. Ptala se, odkud jsem, a docela pěkně řekla rusky ahoj. Ach jo, to mi bude v Čechách chybět, tam ruštinu moc nemusím, haha.
Doma H dával dohromady nějakou židli a já využil čas na deníček. To je svatá věc přeci a hlavně dokud neprotnu cílovou čáru, tak jsem nedohrál. Minula další kávička s chlebíčkem a dorazil V a potom i D a P. Jako vždy D dovezl chlast a trochu se pilo na Šmudlovu počest. Bylo krásné potkat takové kámoše. Předtím jsem měl BFF a tím to pro mě haslo. Nikdo jiný pro mě nic moc neznamenal. Měl jsem fakt v píči nějaké rádoby kámoše, se kterými se vidím jednou za 3 měsíce. Ovšem tady jsou lidé otevřenější a já si tu našel víc přátel. A myslím pravý význam tohoto slova, ne ty sračky, co si jedete na Facebooku. Zpětně to bylo spíš o tom, kdy já se otevřu a zahodím pražské předsudky. Pochopím, že to tu opravdu funguje jinak. Nemůžu o sobě prohlásit, že jsem nějaký dobrák nebo tak. Ovšem, když nejste čůrák nebo kokot, vždy najdete správné lidi, protože vrány k vránám sedají. Tak se podívej, koho okolo sebe máš, a pochopíš, kdo jsi. To jsem jen našel na netu a zkopíroval to sem…
Všichni se se mnou krásně rozloučili a slečny mi dokonce nabídly odvoz na letiště, prý by se rády ujistily, že jsem odjel. Kluci, budete mi chybět a mockrát vám děkuji za všechno, co jste mi dali. Nakonec jsem seděl v pokoji jen s Marťou… Musel jsem ještě zavolat Mamince, aby měla klid, ale dělat to o půlnoci docela na sráč je super nápad. Máma se mě ptala, jestli jsem v pohodě, a já přitakal, že jako vždy přeci. Během první minuty telefonátu jsem se přemístil na hajzl. Po asi desátém zamotaném slovu Mamince již došlo, že v pohodě nejsem. Na to jsem jí nastínil celou situaci… Ona bez překvapení jen řekla, ať se rychle vybleju, že mi ráno bude líp, a popřála mi šťastnou cestu.
Ble… ble… ble… Dobrou, milí fanoušci.

img_2802

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s